OUR ARABIAN ADVENTURE #2: První lekce paddleboardingu a utopené GoPro, akvárium v ikonickém hotelu Atlantis, předražený burger a vyhlášený Waterpark

#2 DEN DRUHÝ: První lekce paddleboardingu a utopené GoPro, akvárium v ikonickém hotelu Atlantis, předražený burger a vyhlášený Waterpark

Vstávání druhý den úplně příjemné nebylo, jelikož bylo na budík (kdo by rád vstával na budík, že). Ale plánů na tento den bylo tolik, že kdybychom se probudili později, než v 7:00 místního času (mimochodem 4:00 SEČ, kdy snad všichni spali a nebylo ani komu napsat na messengeru, až na mou kamarádku Lucku, která snad nikdy nespí :-D), celý den bychom byli pod časovým tlakem a vše si dostatečně neužili. Když jsme ještě před cestou přemýšleli, jaké možnosti v Dubaji a Abú Dhabí jsou, tak nám rozhodování dost usnadnilo pořízení Go Dubai passu, který funguje tak, že si buď zaplatíte all inclusive pass na 2, 3, 4, 5, nebo 7 dní a máte možnost neomezených vstupů na 39 atrakcí, které města nabízí, nebo si případně vyberete konkrétní atrakce a vstup na ně je s výraznou slevou. Vše jsme si krásně rozvrhli, na každý den něco, aby bylo pořád co dělat. Samozřejmě, že jsme náš plán pak nedodrželi, protože toho bylo příliš. Alespoň tento den vše vyšlo podle plánu. Tedy skoro.

Po snídani v našem oblíbeném Hiltonu, kdy si člověk mohl dát od míchaných, smažených a vařených vajec až po vafli, kterou si sám upekl prakticky cokoliv, jsme vyrazili na metro. Stanice metra byla stejně jako všechny ostatní ve městě perfektně čistá, docela rozdíl proti Praze. Člověk si přišel někdy zvláštně, spíš špinavě, když procházel stanicí metra a místní uklízeč za ním jel s mopem, aby každá šlápota na podlaze okamžitě zmizela. Jízdenka pro všechny zóny stála 10,5 AED, po přepočtu tedy nějakých 63,- Kč, ale bylo na ni možné ujet vzdálenost snad více než 50km po městě. Ze stanice Al Rigga, které byl náš hotel nejblíže jsme vyrazili do stanice Dubai Internet City. Cesta trvala zhruba 40 minut, vzdálenost však byla delší než 30km, čímž jsme se přesvědčili, že v Dubaji je všechno hrozně daleko od sebe! Všichni tu jezdí autem (když tu litr benzinu a nafty stojí těšně pod 10,- Kč/litr, tak se není asi úplně čemu divit), nebo metrem, že by se tu někdo dopravoval pěšky, tak na to opravdu nenarazíte. V některých částech města navíc nejsou ani chodníky, to pro případ, abyste se o to ani nepokoušeli. Po východu z metra jsme přemýšleli, které taxi vybereme.

„Včera to byl béžový taxi s červenou střechou a dal nám nástupní taxu jen 5 AED, ty jsou určitě nejlevnější“, říkali jsme před nástupem do stejně zbarveného vozidla, kdy okamžitě po usednutí na zadní sedačky na taxametru naskočilo 10 AED za nástup.

V těch zatracených taxi určitě nebyl žádný systém. Nejspíš se na vás koukli a řekli: „Á, vy jste blonďatý, máte to za deset“. Pouhých 10 minut cesty taxi trvala cesta od metra k našemu prvnímu cíli, kterým byl ikonický dubajský hotel Atlantis, který minimálně na obrázku viděl snad každý! Po příjezdu a vstupu do hotelu jsme jako první měli v plánu navštívit Atlantis Chambers Aquarium at Atlantis The Palm, což je obrovské podsvícené akvárium v tmavých prostorech, kde si můžete v poklidu sedět a sledovat žraloky, rejnoky a stovky dalších druhů mořských živočichů. Úžasná podívaná.

Poté jsme se připojili na Wi-Fi, jelikož 1MB mobilních dat tu stojí 247,93,- Kč a opravdu nechcete, aby jedno „zčekování“ Instagramu bylo dražší jak celá dovolená. Dalším naším cílem byla půjčovna věcí snad pro všechny vodní sporty, která dle Google maps byla vzdálena pouze 0,5cm na mapě na displeji telefonu. Rozhodli jsme se, že ušetříme pár dirhamů za taxi, a jelikož je to takový kousek, uděláme si hezkou procházku po pobřeží uměle vytvořeného ostrova Palm Jumeirah, který má tvar palmy. Realita však byla jiná, byla to 3km dlouhá procházka, která před polednem ve 40°C nebyla úplně příjemná. Skoro uvaření jsme přišli ke krásnému 5 hvězdičkovému hotelu Sofitel, kde noc v obyčejném pokoji vyjde zhruba na 10 tisíc Kč, a na jehož soukromé pláži se půjčovna SeaYou nacházela. Po převlečení jsme konečně byli na pláži v Dubaji! Měli jsme možnost si vybrat půjčení a lekci windsurfingu, kayakingu, nebo paddleboardingu. Rozhodli jsme se pro poslední variantu. To už jsme stáli po kotníky ve vodě, která měla teplotu zhruba takovou, jako když se člověk doma koupe. Informace z internetových diskuzí, že vás tu moře neochladí se ukázala jako pravdivá. „Tak, ukážeme si základní postoj, jak se na paddleboardingovém prkně stojí“ říkal nám náš lektor, kterého jsme však zastavili, že vlastně ještě v batohu máme akční kameru GoPro, se kterou bychom si chtěli zážitek natočit. Po zhruba 1o minutách výcviku byli připraveni sami vyrazit po hladině Perského zálivu. Úplně jednoduché to nebylo, zejména kvůli stabilitě. Po zhruba dalších 10 minutách už byl přítel pod vodou, protože se na tom snažil jet stejně rychle, jako jezdí motorové čluny. Následovně utopil GoPro a já byla naštvaná, opravdu hodně naštvaná! Nešlo mi o to, že se dovolená prodražila o pár tisíc, ale že jsem přišla o veškeré fotky a videa. Tím byla ukončena naše první lekce paddleboardingu v životě.

Poté jsme vyrazili zpět do hotelu Atlantis, tentokrát už taxíkem. Tři minuty v klimatizovaném taxi byly příjemnější, než hodina ve 40°C na slunci. Jelikož jsme měli hlad, tak jsme se rozhodli, že si dáme pořádný burger. Ten byl opravdu skvělý, jen cena v menu s colou byla 68 AED, tedy nějakých cca 410,- Kč. Úplně lidová cena to tedy nebyla, ale jelikož to bylo v hotelu Atlantis, něco podobného se dalo očekávat.

Dále byl v plánu jeho obrovský vodní park, skrz který procházela opravdu dlouhá divoká řeka, kterou jste sjížděli v průhledných nafukovacích kruzích popoháněni uměle vytvořenými vlnami. Součástí parku byla taky možnost plavání a hlazení jak delfínů, tak lachtanů, fotky s nimi, nebo mnoho různých tobogánů, kdy nejznámější je ten, kterým projíždíte skrz akvárium plné žraloků. V areálu je také dlouhá písečná pláž přímo u moře. Tohle byl opravdu krásný zážitek a každému, kdo stráví víc dní v Dubaji, tak bych doporučila, aby si na tento vodní park alespoň půl dne našel. Jediné negativum byly dlouhé fronty na každou atrakci. Hodina čekání na tobogán, kdy jízda trvala zhruba minutu bylo opravdu moc. Elegantně to měli vyřešené VIP návštěvníci parku, což byli rezidenti hotelu Atlantis, kteří měli vlastní frontu. Člověk měl občas chuť sejít zpátky dolů po schodech, když už po chvíli byl úplně suchý, a okolo něj procházel v hotelu ubytovaný host po osmé na ten stejný tobogán. Zajímavostí bylo, že například v divoké řece stáli fotografové, kteří vám po vyfocení navlékli na ruku papírový náramek podobný těm z diskoték. Když jste po chvíli dojeli na konec, tak tam již stáli další zaměstnanci s vaší fotkou v rámečku, jestli ji nechcete koupit. Cestovní ruch a vymáčknutí co nejvíc peněz z turistů mají v celé SAE opravdu zmáknuté!

To už se pomalu blížilo 17:30 místního času, kdy zapadalo slunce a my jsme po další cestě taxi, kdy jsme taxikáři řekli, že chceme k nejbližší stanici metra byli odvezeni k asi čtvrté nejbližší stanici metra. Po příjezdu k stanici Al Rigga jsme již jen nakoupili drobnosti v obchodě a po příjezdu na hotel vyčerpaní z dlouhého dne usnuli.

(Poslední dvě fotky jsou stažené z internetu. Užívali jsme si atrakce a nefotili jsme: zdroj )

You may also like

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *